Internetová poradna » Reality - nemovitosti

Jméno a příjmení: Eva Bukáčková
ID dotazu: 20170298
Sekce dotazů: Reality - nemovitosti
Předmět dotazu (nadpis): věcné břemeno
Text dotazu: Dobrý den! Prosím vás, potřebovala bych vědět, jaké by mi hrozily sankce, pokud se budu chtít vyhnout věcnému břemenu, ke kterému jsem se smluvně zavázala. Děkuji
Vloženo: 24. července 2017, 20:00 hod.
Odpověď na dotaz: Odstoupit od smlouvy měli do 3.12.2011 (popřípadě podat žalobu do tohoto data).

Smluvní pokutu měli vyúčtovat do 3.12.2011 (popřípadě podat žalobu do tohoto data).

Jestliže by chtěli uplatnit náhradu na škodu, které (ne)rekonstrukcí vznikla, budou ji muset prokázat, že jim vznikla a prokázat v jaké výši a v neposlední řadě, že to byl váš úmysl od samého počátku při uzavírání smlouvy. Kdyby úmysl neprokázali měli podat žalobu a podat žalobu nejpozději do 3.12.2011, jestliže by ji prokázali měli podat žalobu do 3.12.2013 tedy 10 let od uzavření kupní smlouvy. Protože jistě jste kupovali tuto nemovitost, že rekonstrukci uděláte, ale třeba jste na to neměli později finanční prostředky, nedostali jste úvěr, či nějaké jiné neočekávatelné okolnosti vám zabránili rekonstrukci udělat. Kdyby prokázali, že úmysl neprovést rekonstrukci jste měli až 1.12.2008 (tedy poslední den pětileté lhůty) potom by mohli podat žalobu do 3.12.2018.

Smlouvy se mají dodržovat (pacta sunt servanda) také proto, že minimálně od středověku platí princip soukromého a veřejného práva. Zásada, která symbolizuje podstatu právního institutu smlouvy a celého závazkového práva.Ten tvoří základ smluvního práva i dnes. Tento princip zmiňuje a ctí například Vídeňská úmluva o smluvním právu z roku 1969, jež v článku 26 uvádí: „Každá platná smlouva zavazuje smluvní strany a musí být jimi plněna v dobré víře.“ A nejen tato úmluva, ale i od roku 2014 český Občanský zákoník se na tento princip odvolává a je tato zásada výslovně obsažena § 3 odst. 2 OZ.

„Vyhnout“, asi myslíte, že rekonstrukce prostě dělat nechcete z nějakého důvodu, jistě bych toto „nehlásal“ před prodávajícím….

Promlčení závazku, ke kterému jste se zavázala ve smlouvě ze dne 1.12.2003 a závazek měl být „hotov“ do 2.12.2008.
Právo se promlčuje, jestliže nebylo vykonáno v době stanovené zákonem. Promlčují se všechna majetková práva s výjimkou práva vlastnického.
Obecná promlčecí doba je tříletá a běží od doby, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (v tomto případě 3.12.2011). K promlčení soud přihlíží jen k námitce dlužníka (což jste v podstatě i vy). Jestliže v průběhu promlčecí doby věřitel (obec) učiní právní úkon k zahájení nebo uplatnění svého práva v soudním řízení a v řízení řádně pokračuje, dochází ke stavění promlčecí lhůty, a promlčecí doba po dobu řízení neběží. Tedy i když vás např. vyzývají písemně nedochází ke stavění promlčecí doby, promlčecí doba běží.
Dále pokud dlužník svůj závazek co do důvodu a výše písemně uzná, dochází k přerušení dosavadní promlčecí doby a začíná běžet nová, a to desetiletá ode dne uznání dluhu. U promlčeného závazku má však jeho uznání právní účinky jen tehdy, věděl-li dlužník, že dluh je promlčený.

U práv z náhrady škody a bezdůvodného obohacení platí jiná promlčecí doba
Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky (v tomto případě 3.12.2010) ode dne, kdy se poškozený (obec) dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (tzv. subjektivní promlčecí doba), což by měl být datum opět 2.12.2008, protože obec ví kdo škodu způsobil a kdy, je to v předmětné smlouvě, obec by musela vědět, že se (ne)provádí rekonstrukce objektu.
Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky (v tomto případě 3.12.2011), a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla (objektivní promlčecí doba) (v tomto případě 2.12.2013). Tady by musela obec prokázat, že se jednalo o úmysl od samého počátku již při uzavření kupní smlouvy a jestli obci vznikla případným úmyslem škoda

Obě lhůty můžou začít běžet současně spolu, právo se však promlčí vždy uplynutím jedné z nich (pokud tedy škoda vznikla 3.12.2008 a poškozený se o ní a o viníkovi dozvěděl 3.12.2008, bylo již právo promlčeno uplynutím objektivní lhůty.

To samé platí i pro nároky z bezdůvodného obohacení, čili subjektivní doba činí 2 roky, objektivní lhůta tři, a jestliže došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení úmyslně, je objektivní promlčecí doba prodloužena na dobu 10 let.

U práv přiznaných soudním rozhodnutím je promlčecí doba desetiletá.
Jestliže věřitel stihne své právo uplatnit včas a jeho pohledávka byla uznána v soudním řízení, dochází k přerušení původní promlčecí doby a začíná běžet promlčecí doba nová, a to desetiletá od právní moci soudního rozhodnutí. Proto by neměli dlužníci spoléhat, že když nesplní své závazky během tří let od soudního sporu, stanou se pak promlčenými.

Od promlčení je nutné důsledně odlišovat zánik práva neboli prekluzi. U některých práv zákon stanoví, že zanikají, jestliže je oprávněný nevykoná do určité doby. Nezaniká jen nárok samotný, ale i celé právo, a proto pokud by dlužník (vy) plnil na zaniklý dluh, plnil by bez právního důvodu a na straně věřitele (obce) by došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud k prekluzi přihlíží z úřední povinnosti a dlužník se jí nemusí dovolávat.


Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno. Promlčecí doba tedy počíná běžet okamžikem posledního výkonu práva.

Občanský zákoník vychází z koncepce promlčení práv (oproti např. promlčení žalob či promlčení nároku), jedná se tedy o promlčení subjektivního oprávnění věřitele (subjektivní právo). Předmětem promlčení nejsou povinnosti. Ačkoliv předmětem promlčení je tedy právo, občanský zákoník v některých ustanoveních používá termínu běžnému v právní praxi "promlčení pohledávky" (§ 615, 616, 1989, 2054 zák. č. 89/2012 Sb.) S ohledem na skutečnost, že užší pojem "pohledávka" lze podřadit pod širší pojem "subjektivní právo", není výraz promlčení pohledávky terminologicky nesprávný, avšak nedostatek terminologické konzistentnosti zákona je podle některých autorů poněkud matoucí.

Promlčení podléhá i právo uskutečnit právní jednání, pokud splňuje charakteristiku majetkových práv (a přitom jejich promlčitelnost není zákonem výslovně vyloučena). K promlčitelným právům uskutečnit právní jednání patří např. právo odstoupit od smlouvy, právo vznést námitku (dovolat se) relativní neplatnosti právního jednání, právo k uplatnění předkupního práva spoluvlastníka nebo právo uplatnit (zákonnou) neúčinnost právního jednání.

Promlčují se všechna majetková práva, u nichž zákon nestanoví výslovně výjimku. Naopak osobní práva se nepromlčují, ledaže zákon výjimečně stanoví, že podléhají promlčení (§ 611 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Občanský zákoník uvádí demonstrativní výčet nejdůležitějších osobních práv, která se nepromlčují (§ 612 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Majetkovými právy, která podléhají promlčení, jsou majetková práva, která jsou obsahem obligace - práva na peněžité plnění (v podobě kupní ceny, ceny za dílo, odměny za provedení příkazu apod.), dále další práva, která lze ocenit, tedy vyjádřit jejich hodnotu v penězích, např. zástavní právo, právo stavby, právo odpovídající služebnosti, právo na vyplacení povinného dílu apod. Majetková práva: věcná, práva závazková, z dědictví a majetková práva z duševního vlastnictví.

Dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného do 31.12.2013 platilo, že promlčení má zásadně objektivní povahu, tzn. počíná dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, nezávisle na tom, zda oprávněný (věřitel) skutečně mohl své právo vykonat, či mu v tom bránila určitá překážka subjektivní povahy (dlouhotrvající nemoc, pobyt v nemocnici), nebo o existenci práva vůbec nevěděl.
Odpovězeno: 8. srpna 2017, 10:13 hod.

|